Případ „liberecké sekerky“ byl uzavřen

O tajemné sekerce, nalezené v korytě řeky Nisy v Liberci jsme již psali.  Předmět, nalezený v náplavce řeky potápěči při čištění koryta, svým tvarem silně připomínal známé sekeromlaty ze střední doby kamenné. Ovšem jenom do té doby, než se zjistilo, že je ze železa. Analýza složení kovu sekerky ukázala vysoký obsah železa (99,357 %), minimální obsah uhlíku (0,015%) a niklu (0,067%).

Nečekané složení nálezu vyvolalo dohady i u archeologů v Libereckém muzeu, jemuž nález přísluší. Bylo jasné, že sekerku je třeba řádně prozkoumat. Bohužel okolnosti nálezu vylučují jakékoliv datování, v naplavenině zanikly přirozeně ukládané vrstvy a naděje na související nálezy je nulová. Datování nedovolilo ani samotné složení sekerky, v které prakticky chybí uhlík.

Sekerka byla předána projektu Záře, aby se postaral o další zkoumání.  Nejprve jsme sekerku ukázali archeologům. Jejich vyjádření byla velmi opatrná a skeptická. Toto je názor manželů archeologů Clareboets:

Předem musíme říci, že je vždy složité datovat jakýkoliv předmět bez bližších nálezových okolností, bez provedení alespoň minimálního zjišťovacího výzkumu v blízkosti nálezu. To znamená chybí nám i další nálezy, např. keramika, dřevo atd., které by usnadnily datování. My můžeme předmět posuzovat pouze z optického hlediska.
1. Z tohoto důvodu usuzujeme, že se nejspíše jedná o předmět novodobý, nejvýše dvě století starý. Zde připouštíme i variantu amatérského archeologa, historika, kováře či prostě člověkya (či skupiny lidí) se zájmem o historii, kterému se kovový předmět dostal do rukou a zaujat tvarem se pokusil o napodobení neolitické sekerky. Mohlo by se tedy jednat i o nechtěný falzifikát. Otvor se zdá i při pohledu laickým okem spíše jakovy zhotoven pomocí kovářské techniky – děrováním plným trnem – nežli vrtaný.
2. Jako druhá pravděpodobná varianta se nám jeví, že se jedná o nástroj používaný při těžbě ve středověkých dolech, tomu by odpovídal tvar nástroje.
3. Určitě se podle našeho názoru nejedná o předmět pravěký. V tomto případě by byl daleko více zasažen korozí, o to více, že ležel v korytě řeky.
4. Varianta o meteoritickém původu předmětu se nám jeví jako velmi nepravděpodobná Žádné jiné nálezy s podobným složením nám nejsou známy.
Gabriela a Constant Clareboets

Nakonec bylo jasné, že nejvíce nám o původu sekerky může říci obor, který zjistí, jakým způsobem byla sekerka vyrobena, tedy metalurgie.  Obrátili jsme se na ing. Jiřího Děda, Csc. z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.  Tam byla tedy sekerka nakonec velmi podrobně prozkoumána, ověřeno složení jak kovové části, tak i nekovových vměstků, které také obsahovala. Právě ty nám prozradily mnohé o způsobu výroby a snad i původu železné rudy, z níž sekerka pocházela. Na výsledky rozboru jsme museli čekat dlouho, téměř dva roky. Je však pravda, že byl velmi náročný a velmi podrobný – a jak jsme byli (právem) decentně upozorněni, vše bylo provedeno zcela zdarma, jen ze zájmu o výsledek zkoumání.

Bylo provedeno ověření analýzy složení kovu sekerky:

Zpráva ing. Děda konstatuje:

Z tabulky je zřejmá velice dobrá shoda výsledků analýzy ze dvou nezávislých pracovišť a lze tedy konstatovat, že z hlediska chemického složení byla sekerka zhotovena z prakticky čistého železa s minimálním množstvím uhlíku okolo 0,01%, nízkým obsahem síry a nepříliš vysokým obsahem fosforu; jedinou výrazněji zvýšenou příměsí je přítomnost necelého půl procenta mědi (cca 0,45%).

Další část zprávy se věnuje metalografické analýze, přičemž hlavním cílem této dokumentace bylo zachycení především tvaru, velikosti a distribuce nekovové fáze – struskových vměstků v základní kovové hmotě vzorků.

Masivní struskové vměstky vykazují vnitřní komplexní strukturu typickou pro historická železa, vyrobená buď přímou redukcí z rud, nebo v pozdější době zkujňováním dřevouhelného surového železa ve výhni či pudlovací peci. V posuzovaném případě je tato struktura dvoufázová, kdy jsou světlé dendrity wüstitu (FeO) vyloučeny v základní hmotě fayalitu (2FeO.SiO2).

Další výzkum se soustředil na metody zkoumání vzorku pomocí optické mikroskopie, rastrovací elektronové mikroskopie a elektronové mikroanalýzy.  Byla provedena nejen dokumentace vybraných typických struskových vměstků, ale i kvalitativní prvková analýza jejich jednotlivých fází a rovněž mikroanalýza základní kovové hmoty.

Analýza provedená na pracovišti Ústavu kovových materiálů a korozního inženýrství VŠCHT je opravdu velmi podrobná a důkladná, závěrečná zpráva, kterou má projekt Záře k dispozici, má 28 stran. A závěr této zprávy?

Závěr:

Analyzovaný nález tzv. „Liberecké sekerky“ byl zhotoven vykováním s největší pravděpodobností ze svářkového železa, získaného zkujňováním dřevouhelného surového železa. Předmět má ve vyšetřované lokalitě v blízkosti plosky v celém průřezu hrubozrnnou feritickou strukturou s nerovnoměrnou distribucí velikosti zrn. Hrubozrnnost materiálu lze vysvětlit ohřevem na vysokou teplotu před poslední operací, kterou pravděpodobně bylo děrování otvoru pro násadu plným trnem. Z hlediska metalurgické jakosti se hodnocený kov s poměrně nízkou četností výskytu masivních struskových vměstků řadí ke kujným železům, vyrobeným pokročilejší technologií s časovým zařazením výroby do 18. století až začátku 19. století.

Zvýšený obsah mědi v železe může poukazovat na možný import předmětu či polotovaru pro jeho zhotovení z oblasti Siegenu ze sousedního Německa.

Je značně pravděpodobné, že předmět sloužil jako hornické kladívko – želízko.

Skončila tak jedna záhada. Zdála se být velmi tajemná, nevysvětlitelná, evokovala nejrůznější možná i fantastická řešení. Není však třeba litovat, že byla racionálně vysvětlena. Rozšířilo se opět naše poznání. A také jistota, že ostatní záhady, které zkoumáme stejně důkladně a vysvětlení u nich nenajdeme, jsou opravdové záhady. A tak vlastně naplňujeme naše heslo, které zastávají všichni seriózní záhadologové – my nechceme věřit, chceme vědět!

Závěrem bych rád poděkoval ing. Dědovi a jeho spolupracovníkům na VŠCHT za ochotu, trpělivost a hlavně spoustu práce, kterou s podrobnou analýzou měli.



Komentář k článku Případ „liberecké sekerky“ byl uzavřen

  1. x napsal:

    „Zde připouštíme i variantu amatérského archeologa, historika, kováře či prostě člověkya (či skupiny lidí) se zájmem o historii, kterému se kovový předmět dostal do rukou a zaujat tvarem se pokusil o napodobení neolitické sekerky. Mohlo by se tedy jednat i o nechtěný falzifikát“

    Dobre potvrzeni – i ja jsem predpokladal, ze se mohlo jednat o predmet jakesi skupiny lidi hrajicich si na pravek – par takovych lidi hrajicich si velmi verohodne na indiany vcetne vyroby jejich veci i zbrani jsem videl totiz a jsem rad ze tento muj nazor byl i moznym ikdyz nepotvrzenym nakonec realnym vysvetlenim odborniku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*