Když se v padesátých letech začalo psát o „létajících talířích“, předpokládalo se, že jde nejspíš o létající prostředky mimozemšťanů. Však také mimozemská hypotéza (Extraterrestrial Hypothesis) je nejvíce citovanou a často nesmyslně jedinou uvažovanou možností, jak vysvětlit pozorování UFO. Jenže termín UFO (ve smyslu Unidentified Flying Objects) vznikl až později. Proč tedy „létající talíře„?
Známý a značně zprofanovaný název létající talíře totiž vznikl omylem a to pořádným. Došlo k tomu před třiasedmdesáti lety na základě jednoho z prvních široce publikovaných pozorování neznámých objektů nad USA.
Kennethu Arnoldovi bylo tehdy 32 let a byl šéfem dobře prosperující firmy Control Equipment Company vyrábějící hasicí přístroje. Byl také sportovním pilotem a vlastnil letoun Pipper Cup. Dne 24. června 1947 ve dvě hodiny odpoledne vzlétl se svým strojem k cestě z Chehalis (stát Washington) do asi 200 km vzdálené Yakimy. Bylo příjemné slunné odpoledne a Arnold se kochal nádherným výhledem na Cascade Mountains. V blízkosti hory Mt.Rainer (4391 m.n.m.) si vzpomněl na pohřešované letadlo C-46, na jehož nalezení vypsala americká armáda odměnu ve výši 5000 dolarů. Arnold obrátil své letadlo a několikrát zakroužil nad oblastí v naději, že se na něj usměje štěstí. Žádné trosky však nespatřil.
![](http://www.projektzare.cz/wp-content/uploads/2020/06/Arnold-868x1024.jpg)
Letěl v tu chvíli ve výši 3300 metrů a vlevo nad sebou spatřil dopravní letoun DC-4 Dakota pravidelné linky San Francisko – Seattle. Dakota byla asi o 1200 metrů výš. Sotva však odtrhl od Dakoty, do očí jej uhodil jasný záblesk světla.. Rozhlédl se a po levé straně poblíž hory Mt.Rainer spatřil formaci devíti lesklých objektů, letících těsně za sebou. Arnold v tu chvíli nepochyboval, že jde o nějaká letadla. Od některých se občas odrazilo sluneční světlo a vytvořilo tak světelný záblesk, který Arnolda na přítomnost domnělých letadel upozornil.
Arnolda však nesmírně udivil podivný pohyb neznámých letounů, objekty se pohupovaly nahoru a dolů a také si všiml, že nemají žádné ocasní plochy. Podle nákresů a popisu měly srpkovitý tvar, trochu připomínající bumerang. Letěly zhruba ve stejné výšce, rovnoběžně s horizontem a jako divoké husy v jedné řadě za sebou. Arnold se usilovně snažil určit, co je to za podivné letadla a otevřel si okno kabiny, aby lépe viděl. Velikost odhadoval asi na 2/3 předtím pozorovaného DC-4, tedy asi 19m. Podle jeho (později zpochybňovaného) odhadu se objekty pohybovaly rychlostí kolem 2000 km/h, to tehdy nedokázalo žádné letadlo!
Keneth Arnold oznámil své pozorování nejprve svým přátelům na letišti. Domníval se v tu chvíli, že se stal svědkem zkoušky nějaké nové vojenské techniky. Protože měl obavu zda by nemohlo jít o cizí stroje, ohlásil příhodu i orgánům FBI. Již druhý den se Arnoldovo pozorování dostalo do novin. A právě novináři mají na svědomí jeden z největších omylů, které se v historii UFO tradují dodnes. Když totiž popisoval novinářům zvláštní způsob pohybu neznámých objektů, které se ve vzduchu jakoby pohupovaly, řekl: „Letadla letěla jedno za druhým podivným způsobem, jako když hodíte talíř na vodu a on se odráží od hladiny“. Od této chvíle vešel do historie nešťastný termín „létající talíř“. Novináři měli ohromné téma, neboť se jim hlásili další a další svědkové, kteří neznámé objekty spatřili, třebas jinde a jindy – téma bylo na světě. Teprve nyní přišly na řadu všechny spekulace a provokativní novinářské otázky: „Odkud pocházejí?“ „Kdo je řídí?“ „Jaké mají poslání?“.
Znechucený Kenneth Arnold později uvedl: „Asi po třech dnech humbuku jsem došel k závěru, že jediným duševně zdravým člověkem jsem tady já“. Na jaře roku 1948 vychází Arnoldův příběh v časopise Fate, kde jsou již na obálce znázorněny talířovité objekty jen s malým vykousnutím v zadní části v bezprostřední blízkosti Arnoldova letadla. Název článku „The Flying Disks“ také nenechává nikoho na pochybách, že novináři si příběh přizpůsobili svým představám.
![](http://www.projektzare.cz/wp-content/uploads/2020/06/Arnoldovo-UFO-1024x522.jpg)
Pozorování Kennetha Arnolda by dnes bylo běžným řadovým případem bez většího významu. Objekt totiž pozoroval jediný svědek, úkaz měl krátké trvání, nebylo možné objektivně určit vzdálenost a další údaje. Přesto se stalo přelomem. Fenomén UFO totiž dostal svůj nepřiléhavý název a díky novinářům se rychle stal známým. Zpětná vazba, kdy novináři zveřejňovali další svědectví a na ně reagovali další svědkové, způsobila tentokrát skutečnou ufologickou horečku, která zejména v USA trvala až do 60. let.