Spontánní uhoření osob (SHC)

Záhadný a děsivý fenomén nazývaný SHC (Spontaneous Human Combustion, česky spontánní uhoření člověka) je jevem, který stále nenachází uspokojivé vědecké vysvětlení. Není příliš častý, ale jednotlivé případy jsou natolik odlišné od běžných nehod a tragédií, že si vysloužil své vlastní pojmenování.  Od dob, kdy byl tento jev popsán a zaregistrován, už došlo k mnoha pokusům o jeho vysvětlení, prozatím však neuspokojivým.

Projevy SHC se totiž výrazně liší od běžných případů uhořelých lidí, které hasiči a záchranáři tak dobře znají z bohužel častých nehod a požárů. U běžných požárů je totiž lidské tělo postupně poškozováno ohněm stejnoměrně zvnějšku. Případy SHC však vykazují tyto charakteristické znaky:

  1. Ohněm je poškozená vždy nejvíce střední část těla (břicho), zatímco končetiny často zůstávají netknuté.
  2. Devastace poškozené části těla je totální, dochází k úplnému zpopelnění včetně velkých kostí (pánev, stehenní kosti).
  3. Velmi nápadným paradoxem prakticky ve všech případech SHC je omezené poškození okolí žárem.
  4. Doba hoření se u různých případů liší. U některých je možná doba hoření až několik dní. Jindy jsou lidé ještě několik desítek minut před událostí viděni živí a v pořádku.
  5. Také způsob vznícení není v případech SHC úplně jasný. Zřejmě není podmínkou, že jde o samovolné vzplanutí bez vnější příčiny.
  6. Zajímavé je, že v drtivé většině případů jsou postiženi lidé osamocení, nešťastní nebo ve špatném duševním rozpoložení.
  7. Drtivá většina případů SHC se odehrála uvnitř budov, jen velmi výjimečné jsou zprávy o shoření lidí pod širým nebem.
  8. Poměr mužů a žen mezi obětmi SHC je zhruba asi stejný. Zatím nebyl zaznamenán jediný případ SHC u zvířat!.
  9. V několika případech SHC si vyšetřovatelé povšimli ještě jedné podivnosti. Lidská lebka se obvykle při požáru zvětší nebo pukne, nikoli však v případech SHC, kdy jsou lebky obětí  popisovány podivně scvrklé.
  10. V případě SHC nikdy nejde o předchozí úmrtí (např. infakrtem) a poté spálení těla. Oběti podle pitevních nálezů v době požáru ještě dýchaly. Přesto obvykle nebývají nalezeny žádné stopy smrtelného zápasu.

Soubor podivností provázejících případy spontánního uhoření lidí provokuje výzkumníky tohoto jevu dodnes. I když se čas od času objeví v tisku „Heuréka! Vysvětlení SHC je tady!“ Jenomže se vždy ukáže, že buď vysvětlení neobjasňuje zdaleka všechny aspekty tohoto jevu, anebo je založeno na předpokladu zatím nedokázaných nebo neexistujících sil. Zde jsou nejčastěji citované pokusy o vysvětlení fenoménu SHC:

 Alkohol  Až do 19. století byla jako nejčastější příčina spontánního uhoření uváděna přemíra alkoholu.
 Disociace vody Podle této teorie proběhne nějakým, dosud neznámým způsobem uvnitř lidského těla disociace vody – tedy rozpad na vodík a kyslík.
 Hořlavé plyny Teorie poukazuje na hypotetickou možnost vzniku hořlavých plynů (fosfin, difosfin, aceton) v lidském trávicím traktu.
 Elektrostatický jev Elektrostatický náboj by mohl být nejen spouštěčem, ale i dosud neobjeveným zdrojem energie.
 Magnetická teorie Změny magnetického pole v důsledku sluneční činnosti by mohly (zatím neznámým a nepopsaným způsobem) zapříčiňovat jev SHC.
 Mikrovlny Podle této hypotézy by právě tím potřebným vnějším zdrojem energie mohly být mikrovlny.
 Duchovní nebo psychosomatické příčiny Za spontánním uhořením prý stojí dosud neznámé psychické síly člověka. Toto vysvětlení si všímá zvláštního psychického rozpoložení většiny obětí, které byly osamělé a v depresi.
 Kulový blesk Kulový blesk obrovským rezervoárem kumulované energie. Princip jeho fungování zatím objasněn nebyl. Snad proto se udává jako možná příčina SHC.
 Studená jaderná fúze Dodnes neprokázaný jev se objevil ve výčtu hypotéz jako možnost vysvětlení SHC.
 Jaderná reakce uvnitř těla Hypotéza předpokládá dosud neobjevenou částici kosmického záření „pyrotron“, který prý dokáže nastartovat jadernou reakci uvnitř lidského těla.
 Volné radikály SHC je prý chladné plazmové hoření. To způsobují volné radikály mezi molekulami vody lidského těla.
 Knotový (svíčkový) efekt  Lidské tělo obsahuje asi 20% tuku, soustředěného zejména do podkožních oblastí. Tento tuk při požáru může unikat z těla a nasákávat do oblečení. To pak funguje jako knot svíčky.

Zdá se, že hlavním problémem pro vysvětlení fenoménu SHC bude zodpovězení otázky energie tohoto procesu. Jak spočítal doc. T.Dosoudil(*) ke spálení 80kg lidského těla by bylo potřeba celkem 1400 MJ, tedy zhruba 17,5 MJ/kg. Tuto energii však chemické látky, obsažené v lidském těle, vyvinout nedokáží. Nalezení tohoto tajemného zdroje energie bude evidentně klíčem k řešení záhady SHC.

Případy, označené jako možný fenomén SHC, které zkoumal projekt Záře:

1998.10.09.01-SHC-Bakov nad Jizerou Uhoření osoby která se pokoušela zažehnout kamna plynem z hadičky (částečný knotový efekt)
2000.11.14.01-SHC-(Táborsko) Uhořelá stará paní v domku, shořel jen střed těla avšak úplně na prach (nevysvětleno – jde o SHC)
2004.03.18.01-SHC-Brno – Řečkovice  Uhoření osoby v rodinném domku, neúplně spálené tělo na koberci Jekor (patrně běžný požár)
2006.01.29.01-SHC-Miroslav  Nález téměř úplně spáleného těla v relativně málo ohněm postižené místnosti (patrně běžný požár)
2008.11.08.01-SHC-Židlochovice  uhořelá osoba v domku spálená je pouze polovina těla (knotový efekt)
2009.11.03.01-SHC-Kutná Hora  samovznícení semišové kapuce kabátu na ženě při pohřebním obřadu (málo informací)
2010.02.06.01-SHC-Č.Budějovice  uhořelá 80ti letá žena v nemocnici (běžný požár)

 

Podrobnější informace o fenoménu SHC na našem webu najdete v šestidílném seriálu Záhada fenoménu SHC: díl 1, 2, 3, 4, 5, 6.

Zpráva o experimentu projektu Záře provedeném v roce 2015 – ZDE.

Experiment projektu Záře v pořadu Očima Josefa Klímy na TV Prima:

(*) – Tomáš Dosoudil – Samovolné vzplanutí osob. Dialog, Liberec 2007