Záhada fenoménu SHC (2)

Záhadný a děsivý fenomén nazývaný SHC (Spontaneous Human Combustion, česky spontánní uhoření člověka) je jevem, který stále nenachází uspokojivé vědecké vysvětlení. Není příliš častý, ale jednotlivé případy jsou natolik odlišné od běžných nehod a tragédií, že si vysloužil své vlastní pojmenování.  Od dob, kdy byl tento jev popsán a zaregistrován, už došlo k mnoha pokusům o jeho vysvětlení, prozatím však neuspokojivým.

 Anatomie jevu

Poměrně velké množství zdokumentovaných případů SHC v celém světě již dovoluje vyhodnotit charakteristické projevy tohoto fenoménu. Projevy SHC se totiž výrazně liší od běžných případů uhořelých lidí, které hasiči a záchranáři tak dobře znají z bohužel častých nehod a požárů. U běžných požárů je totiž lidské tělo postupně poškozováno ohněm stejnoměrně zvnějšku. Případy SHC však vykazují tyto charakteristické znaky:

  1. Ohněm je poškozená vždy nejvíce střední část těla (břicho), zatímco končetiny často zůstávají netknuté. Ohraničení poškození bývá velmi výrazné, na nepoškozeném zbytku končetiny zůstává část oblečení i bota naprosto netknutá ohněm a předěl od zpopelněného zbytku je velmi ostrý.
  2. Devastace poškozené části těla je totální, dochází k úplnému zpopelnění včetně velkých kostí (pánev, stehenní kosti).  Lidské tělo obsahuje 60 – 80% vody a za normálních okolností je velmi těžko spalitelné.  Při spalování nebožtíků v krematoriích víme, že ke spálení lidského těla je potřeba vyvinout teplotu 800 až 1000°C po dobu nejméně jedné hodiny. Poté je stejně potřeba velké kosti rozdrtit v kulovém mlýnu.
  3. Velmi nápadným paradoxem prakticky ve všech případech SHC je omezené poškození okolí žárem. Je to první věc, která padne hasičům po požáru do oka: jak to, že přes totální devastaci většiny lidského těla (při které muselo dojít k evidentně vysokým teplotám) je okolí dotčeno ohněm jen zcela nepatrně nebo vůbec?
  4. Doba hoření se u různých případů liší. U některých je možná doba hoření až několik dní. Jindy jsou lidé ještě několik desítek minut před událostí viděni živí a v pořádku.
  5. Také způsob vznícení není v případech SHC úplně jasný. Zřejmě není podmínkou, že jde o samovolné vzplanutí bez vnější příčiny, protože u některých případů lze snadno najít zdroj ohně, který mohl upálení způsobit (cigareta, otevřená kamna atd.).
  6. Zajímavé je, že v drtivé většině případů jsou postiženi lidé osamocení, nešťastní nebo ve špatném duševním rozpoložení. Mnoho z těchto lidí řešilo tyto problémy alkoholem – proto vznikla v minulosti myšlenka, že fenomén způsobuje nasycení lidských tkání alkoholem, což je samozřejmě nesmysl. I ti největší alkoholici dosahují hodnoty několika málo promile (tisícin procenta) alkoholu v krvi. Že by ale hrálo roli duševní rozpoložení? Těžko říci, ale složení obětí SHC je nepřehlédnutelné.
  7. Drtivá většina případů SHC se odehrála uvnitř budov, jen velmi výjimečné jsou zprávy o shoření lidí pod širým nebem.
  8. Poměr mužů a žen mezi obětmi SHC je zhruba asi stejný. Co je ale velmi nepřehlédnutelné – zatím nebyl zaznamenán jediný případ SHC u zvířat! Znamená to, že jde o výhradně lidský problém? Proč? Tuhle otázku zatím nikdo z výzkumníků nepoložil, až nedávno doc. Tomáš Dosoudil z KPUFO.
  9. V několika případech SHC si vyšetřovatelé povšimli ještě jedné podivnosti. Lidská lebka se obvykle při požáru zvětší nebo pukne, nikoli však v případech SHC, kdy jsou lebky obětí  popisovány podivně scvrklé.
  10. V případě SHC nikdy nejde o předchozí úmrtí (např. infakrtem) a poté spálení těla. Oběti podle pitevních nálezů v době požáru ještě dýchaly. Přesto obvykle nebývají nalezeny žádné stopy smrtelného zápasu.

Z uvedených bodů je jasné, že SHC je stabilní jev, který má přesně dané charakteristiky. Ty jej odlišují od „běžných“ obětí požárů. Pro vyšetřovatele požárů je to samozřejmě velký problém, neboť jejich prací je najít a uvést příčinu neštěstí. Tady je příčina záhadou. Někdy se proto taková událost příliš podrobně nepopíše a zařadí mezi běžné požáry. Jindy si však i vyšetřovatelé požárů všimnou neobvyklostí, které jev SHC provázejí. Je velkou škodou, že se vědci a odborníci zkoumání tohoto fenoménu věnují opravdu jen ve vzácných případech.

  (pokračování)

 

 

1 komentář na “Záhada fenoménu SHC (2)”

  1. „Co je ale velmi nepřehlédnutelné – zatím nebyl zaznamenán jediný případ SHC u zvířat!“
    Zvířata totiž obvykle nepoužívají oheň a nemají na sobě šaty – opět jen další důkaz knotového hoření.
    A na úplném spálení prasete bylo jasně ukázáno, že se kosti prostě pokud jsou delší dobu vystaveni žáru začnou prostě sami rozpadat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*