S údajnou inspirací to nebude tak žhavé – odpověď na ohlas

Nejprve odpovím na otázku, zda je podobenka mimozemšťana v Patrovského knize „Záhady létajících talířů“ opravdu otočena o 180°.



Jisté podezření by měl mít každý, kdo je skutečně pozorným čtenářem. Tři strany za podobenkou, tedy poměrně daleko, nachází se její stručný slovní popis: trojúhelníková hlava (možná posazená na základnu, může být), malá brada (asi skrytá za „spodním pyskem“, i to je možné), místo nosu jen dvě dírky (přesný popis). Takže až potud nic. Naštěstí Barney Hill uvedl ještě jeden údaj, totiž že bytost měla „malá ústa téměř bez rtů“, což s pyskatou tlamou vůbec nesouhlasí. Jak jednoduché to mohlo být, kdyby ji tam také nakreslil. Takto nás k otočení kresby do správné polohy téměř nic nevede.

Přejděme k jinému zdroji informací. V čísle 12/1995 Magazínu 2000 lze spatřit na straně 18 model hlavy mimozemšťana, vytvořený podle svědectví Betty Hillové. O dva roky později byl stejný obrázek použit v knize Michaela Hesemanna „Zřícení UFO: roswellský film s pitvou“. Naleznete ho v barevné příloze mezi stranami 64 a 65. Díky jemu je situace už zcela jasná: trojúhelníková hlava je zde nesporně posazena na špičku, malá brada je dobře viditelná, nepatrný nos v podobě pršáčku, malá ústa bez rtů. Takže aby se kresba z Patrovského knihy tomuto modelu podobala, musí se opravdu otočit „vzhůru nohama“. Pyskatá tlama se zuby se tak mění v zakroužkovaný nákres nějakého ochlupení vršku hlavy, pokud to nebylo něco jiného.

Třetím zdrojem může být internet. Zkoušel jsem několikrát s různými klíči, vyhledávač někdy inkriminovanou kresbu nabídne hned na první straně, jindy až na dvacáté. Lze ji dokonce nalézt i v inverzním provedení – bíle na černém podkladu. Podstatné je, že je vždy orientována stejně, a to jako „trojúhelník na špičku“.

Na druhou otázku, kdo a proč obrázek otočil, nelze s určitostí odpovědět. Autora knihy se už nezeptáme, tato možnost je promeškána o deset let. Mohl vědět, jak k tomu došlo, tedy pokud tuto záležitost vůbec zaregistroval.

Rytina ze Sibiře s očima protaženýma šikmo dolů jako možný zdroj omylu. Ano, to možné je, obzvláště pokud v letech 1967-70 byla dostatečně populární. Osobně si na ni nepamatuji, o ufologii jsem se začal zajímat o několik let později, to už měla svoji slávu za sebou. Docela dobře mohla někomu utkvět v paměti a přimět ho preferovat nesprávnou polohu obrázku. Mohla, Patrovskému i někomu z nakladatelství.

Na druhou stranu sám Hillův obrázek mate tím, že je neúplný – neobsahuje znázornění úst. Takže zástupně za ně mohl být, a taky mnou dlouho byl, považován nákres čehosi podivného na vršku hlavy. Opět lze namítnout, že úplně všechny pozdější rekonstrukce byly holohlavé, takže vlasy to asi nebyly. Tak co to mohlo být?

V knize (opět) Michaela Hesemanna „Tajná věc UFO, II. díl“ na straně 98 se můžeme ohledně případu manželů Hillových dovědět toto: „Za okny rozeznal obrysy bytostí podobných lidem, postav v černých uniformách s černými kapucemi na hlavách, které se nakonec obrátily a vzdálily.“ Takže ta motanice čar mohla dost dobře představovat kapuci. O důvod více obrázek otočit a umístit ji nahoru.

A za třetí reaguji na tvrzení, že V. Patrovský nejprve emigroval do Kanady, a teprve z dovezených materiálů vznikla a byla vydaná zmíněná kniha.

Vycházím ze životopisu Ing. V. Patrovského, který vydal v roce 1991 ve své knize „UFO stále záhadné“, v němž stojí: „Není tedy jeho vinou, že se od roku 1965 věnoval získávání informací o neobvyklých jevech a v roce 1969 mu vyšla v nakladatelství Naše vojsko kniha Záhady létajících talířů, která byla do 14 dnů rozebraná. V důsledku zásahu cizích vojsk v roce 1968, ale i pro snahu získat informace o UFO i jiných hraničních jevech emigroval do Kanady, kde zůstal až do května 1969. Při návratu do Československa si přivezl mnoho literatury nejen o UFO, ale i o jiných problematických jevech. Jako emigrant měl určité existenční potíže…“

Z toho mi nepřipadá, že by jím přivezené nové materiály byly dávány do JAKÉKOLIV souvislosti s jeho knihou, BYŤ VYŠLA TÉHOŽ ROKU. Ostatně zkuste jako bývalý emigrant prosadit vydání své knihy za situace, kdy všude zuří personální čistky, a navíc jde o knihu věnovanou tématice, která bude v nadcházejícím období určitě zakázaná.

Více pravděpodobné mi připadá, že šlo o starší projekt, u kterého byla snaha ho v tichosti dotáhnout do konce. Co je z dnešního hlediska na této knize nápadné, je právě její nenápadnost. Na přední stranu obálky nebyl umístěn žádný řvavý Adamského talíř, ale světelný jev, šmouha, která může mít deset výkladů. A na zadní stranu byly použity výstřižky článků o UFO zásadně českého původu, jakoby kniha vycházela jenom z nich. A uvnitř chybí zcela seznam použité literatury (nutně převážně západní), ani žádná doporučená literatura (ze stejného důvodu), jen „slovníček méně známých výrazů“. Coby jasná úlitba cenzorům působí minikapitolka o případech UFO ve střední Evropě a Sovětském svazu a jediná fotografie sovětského diskoplánu mezi plejádou západních a technicky daleko pokročilejších. Bezpochyby šlo o vysoce odvážný čin něco takového vydat, přičemž času nebylo nazbyt: autor se měl v nejbližší době, minimálně ze dvou závažných důvodů, dostat na černou listinu, z čehož jeden musel být jasný všem zúčastněným pracovníkům nakladatelství, tedy evidentní závadnost námětu knihy. Zda také věděli o jeho krátké emigraci, to netuším.

Abych se dověděl pravdu, napsal jsem dopis do nakladatelství Naše vojsko. Zajímalo mne, která ze tří následujících možností je ta pravá:

– autor poskytl nakladatelství kompletní rukopis až po květnu 1969;
– autor provedl zásadní doplnění po tomto datu v dříve odevzdaných podkladech;
– jednalo se o starší podklady, které později nedoznaly větších změn, než jaké odpovídají běžným korektorským zásahům.

Odpověď od pana Martina Čížka mne nepotěšila. Stálo v ní, že tuto informaci nemají nejen z důvodu časového odstupu, ale také díky změnám majitelů v 90. letech. V dopise adresovaném nakladatelství jsem také zmínil dvě jména (tehdejšího odpovědného redaktora Jiřího Lacinu a korektorku M. Měchurovou), ale kontakt na ně mi nebyl nabídnut, a sám jsem se na ně nedopátral. Možná někdo z čtenářů bude mít větší štěstí.

Jak vidno, jsem otevřen všem možnostem, ale prozatím mi nezbývá nic jiného než předpokládat, že materiály přivezené z Kanady Patrovský nejspíše zužitkoval až při sestavování následující knihy o UFO, vydané v roce 1991.

A pokud je můj oponent jiného mínění, bylo by dobré, kdyby uvedl, na základě jakých podkladů k tomuto názoru došel. Rád se s nimi seznámím. Ostatně jde o drobnost, můj článek byl o něčem jiném.

Zbývají určité nejasnosti ohledně popisu podoby mimozemšťana. Nos byl nebyl? Vlasy byly nebyly? A opravdu používají, alespoň někteří, pokrývku hlavy? Více světla by měla vnést výpověď lékaře, který počátkem 50. let pracoval na základně Wright Patterson a vícekrát se zúčastnil zkoumání posádek havarovaných UFO, fyziologicky podobných těm z případu manželů Hillových (Magazín 2000, č. 5/1995, str. 17):

– nos nezřetelný, sestává hlavně ze dvou otvorů na malém výstupku;
– hlava většinou bezvlasá, ve vzácných případech pokrytá jemným chmýřím.

Na straně 15 stejného čísla měsíčníku fyzik Fritz Werner (pseudonym) popisuje případ, kdy byl v roce 1953 zavolán ke zřícenému UFO. V jednu chvíli nahlédl do střeženého stanu, kde „spatřil bytost vysokou kolem 1,20 m, oblečenou do kovově stříbrného oděvu, která měla na hlavě jakousi čapku.“ Pochybuji, že by se o ní zmínil a nezdůraznil, že byla pozemského původu, pokud by byla. Takže někteří je asi používají.

To je vše.

22. 08. 2010,  Ing. Jiří Karbusický



Komentář k článku S údajnou inspirací to nebude tak žhavé – odpověď na ohlas

  1. Karel Dvořák napsal:

    Dobrý den,
    pokud si Jiří karbusický přečte tento „komentář“, byl bych moc rád, kdyby se mi ozval na mail karel506@post.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*