V roce 1998 se odehrál zajímavý případ. Hovořilo se o tajemném letounu, snad mimozemského původu, který byl údajně sestřelen nad naším územím. Tajně jej prý studuje naše armáda a také švýcarští odborníci v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Nebo snad šlo o přísně tajný bezpilotní letoun? Tyto zprávy vzbudily mnoho spekulací a ty byly ještě podpořeny opakovaným pozorováním záhadného osvětleného objektu nad letištěm Hradčany v Ralsku.
Situaci, která už notně připomínala atmosféru tehdy populárního seriálu Akta X, však radikálně změnila emailová zpráva ing. K. členům projektu Záře:
„Byl jsem v hangáru, kde byl podivný letoun přechováván a měl jsem možnost si ho podrobně prohlédnout. Se ‘Švýcary’ jsem několikrát mluvil. Jeden z nich měl šikmé oči a mluvil anglicky… Do hangáru klidně můžete přijít na exkurzi, mám v něm totiž už několik let své soukromé letadlo. Ale asi vás zklamu, UFO to nebylo…“
Tak tohle jsme si nemohli nechat ujít, kdepak zklamání, že to UFO nebylo. Supertajné letadlo, považované svědky za UFO, či snad dokonce experimentální letoun využívající mimozemské technologie a takhle skoro na dosah? Slovo dalo slovo, chvíli trvalo vykalkulovat naše skromné časové možnosti s trochu slušným počasím a vyrazili jsme na sever Čech.
S inženýrem K. jsme se setkali v České Lípě. Usedli jsme k němu do auta a závěsu s kolegy zamířili do vojenského prostoru Ralsko. Udivilo mne, že nikde nevidím žádné výstražné cedule.
„Čí je vlastně dneska tohle letiště?“ ptám se.
„Vlastně nikoho,“ odpovídá ing. K. „Patřilo vojákům, ti ho opustili a dnes je státu. Může sem prakticky každý. Tuhle ceduli (míjíme právě značku zákazu vjezdu) nikdo z místních nebere vážně.“
Letiště se nachází uvnitř jednoho z největších bývalých vojenských prostorů v naší republice. Má rozlohu přes 300 km2. Měla zde základnu „bratrská“ vojska a letiště také není největší, ani nejdůležitější částí prostoru. Mimo něj zde byl i tankodrom a hlavně raketová sila. Dnes je vše opuštěno, vyrabováno a zničeno. Rusové si s sebou domů odvezli snad všechno co šlo, prý i záchodové mísy z ubytoven… Rozbitá okna, vymlácené dveře a poničené interiéry snad několika stovek budov v tomto prostoru však mají na svědomí čeští vandalové a vykradači.
Před námi se otevírá letištní plocha. Tvoří jí hlavní startovací a přistávací dráha a dvě boční manipulační. Hlavní dráha je dlouhá 2700 metrů a na konci 80.let byla její šířka zvětšena na 80 metrů.
Dráha letiště ze vzduchu.
„Přistával tu v pohodě i nákladní Ruslan a s dráhou bylo kdysi počítáno jako se záložní pro přistání ruského raketoplánu Buran. Tamhle,“ ukazuje ing. K. podél boční dráhy, „byly kryty pro jednotlivá letadla, dřív tam byly Migy, dnes mají některé hangáry pronajaty podnikatelé jako sklady.“
Konečně přijíždíme k velké budově hangáru s plechovými vraty. Ing. K. jej otevírá a uvnitř se nacházejí poklady místních leteckých nadšenců. Větroně, rogalla i malé motorové ultralighty. Chvíli obdivujeme jednotlivé letounky a pak se rozhlížíme dále po hangáru.
Hangár – zde bylo tajemné letadlo.
„Tak tady bylo schované to vaše ‘UFO’“, ukazuje ing. K. „Jedna firma si tehdy pronajala půlku tohoto hangáru, aby tu mohla zkoušet to své monstrum. Měli jsme tu s nimi malý konflikt, protože hangár předělili kovovým plotem a my se nemohli dostat ani k našim věcem, které jsme tu měli. Ale pak jsme tu pekli prasátko na ohni a od té doby se naše vztahy výrazně zlepšily. Když tu neměli ‘šéfy’, mohli jsme si to jejich monstrum prohlédnout zblízka.”
“Jak to letadlo vypadalo?” ptám se.
“Ono to vlastně ani letadlo nebylo. Bylo to totiž nafukovací…”
“Cože?!”
“No bylo to vlastně takové samokřídlo, rozpětí asi 15 metrů, délka takových 10. Tvarem to trochu připomínalo rejnoka. Bylo to z nějaké stříbřitě natřené tkaniny. Pod tím byla zavěšena dvoumístná kabina…. no spíš gondola, z trubek a plexiskla. Vzadu to mělo směrové kormidlo, také nafukovací, ale zřejmě nestačilo, protože pak přidělávali ještě dvě pevné svislé plochy.“
“Čím to bylo poháněné?”
“Na bocích byly pod křídlem zavěšené dva motory, Rotaxy. Byly vybaveny tlačnými vrtulemi, ty pak předělávali na tažné. Oni s tím pořád experimentovali a něco předělávali. Zkoušeli to tady celý rok.“
“Jak daleko s tím létali?” ptám se dál.
“Nikam. To monstrum nelétalo výš než asi dva metry nad dráhou. Bylo celé polepeno proužky z magnetofonových pásků – to kvůli zviditelnění proudění vzduchu. Létali s tím tak vždycky po celé dráze, na konci obrátili a zase zpět. Za monstrem jelo auto s několika spuštěnými videokamerami – podrobně snímali jeho chování ve vzduchu. Dělali jsme si z nich legraci a říkali jim: vy pořád jen zkoušíte, ale my opravdu létáme.”
Tak, teď už nám bylo jasné, proč lidé považovali tento tajemný letoun přinejmenším za mimozemskou technologii. Tohle monstrum podivného tvaru s vlajícími pásky a osvětlené reflektorem asi nezúčastněným pozorovatelům muselo připadat jako něco z jiného světa.
Po chvíli jsme měli možnost prohlédnout si letiště Hradčany s okolím ze vzduchu.
“Všimněte si toho teplovodního potrubí,” řekl nám později ing. K., “vede kolem celého letiště. I když to oficiální místa popíraly, celá dráha byla zřejmě vytápěná. Ve vojenském prostoru stojí slušně vybavená teplárna. Nyní jede na minimální, udržovací výkon na jeden kotel – a vytápí celou Mimoň. Také hned dvě vodárenské věže vedle sebe nejsou zrovna obvyklé.”
Všechno, co zde vidíme, je neuvěřitelně předimenzované. Do jedné ze šachet s teplovodem jsem se byl podívat. Čtyři obrovské roury potažené stříbřitou izolací vypadaly skoro jako nové. Elektrické vedení tu však bylo vytrháno. O kus dál však trčí ze země několik kabelů – tři svazky v černé izolaci a zelenožlutý zemnicí mají úctyhodný průměr, myslím že by utáhly napájení středně velkého města.
Letiště Hradčany s okolím (zdroj Wikipedia).
Nahlédli jsme i do bývalého protiatomového krytu. Ponuré betonové zdi z ponurého věku. Prý zde kdysi byla na jednom ze stolů skleněná deska s nakreslenou mapou Evropy. Na ní byly namalovány soustředné kruhy se středem zde v Ralsku, vnější dosahoval až někam do Itálie. Buď bylo v bunkru zima, nebo mě přeběhl mráz po zádech …
Tím však záhady této zajímavé „země v zemi“ zdaleka nekončí. Vojáci prý tento prostor opustili a to nejen ruští, ale posléze i naše armáda. Přesto zde probíhá celá řada „tajemných“ aktivit. V době, kdy zde soukromá společnost zkoušela podivné monstrum, zde na letišti přistál vojenský speciál. Zacouval k hangáru a generalita si zřejmě byla prohlédnout tajemné monstrum. Inu, letoun, který lze sfouknout a naložit na korbu auta, byl asi zajímavý. Takže pověsti o armádní účasti zas tak moc nelhaly.
„Jak rychle by se dalo zprovoznit tohle letiště?“ ptám se.
„Třeba i za hodinu za dvě,“ míní ing. K., „vzpomeňte si na osmašedesátý. Tehdy přistál na Ruzyni letoun sloužící k řízení provozu a za chvíli jsme je tu měli.“
Bylo už hezkých pár let po revoluci i odchodu armády, když se jedné noci na letišti rozlehla mohutná exploze. Kdosi neznámý odstřelil šestipatrovou budovu bývalé letištní věže. Proč zrovna tuto věž? Vždyť kolem jsou desítky a desítky prázdných, vyrabovaných a chátrajících budov. Jestli někomu překážela, pak mu zřejmě vadily i její trosky, neboť kdosi naložil veškerou sutinu z odstřelené věže a odvezl. Na místě zůstala jen rovná písčitá plocha…
Ralsko je podivná země a dějí se tu podivné věci. Ostatně experimentuje se tu i dnes. Kolem nás přejíždí nákladní vůz s testovací značkou (F). Některé jeho části jsou pečlivě zamaskovány plachtovinou, aby jej ochránily před příliš zvědavými zraky.
„Co si teď myslíte o tom monstru, co to bylo?,“ ptá se Petr Dědič.
Ing. K. se chvíli zamyslí.
„Paskvil, šílený paskvil“.
(pozn.: článek vyšel v magazínu Fantastická fakta v roce 1999. Upraveno autorem.)