Evoluce (2)

Čas od času mě v souvislosti s údajnými druhy všech možných mimozemšťanů napadá otázka evoluce, oblíbené, co by, kdy by.  Když se podíváme na lidskou rasu a budeme předpokládat, že jsme se opravdu vyvinuli z opů, bude to asi nejednoduší a časově zapadající volba pro nás, evoluci a taky pro planetu Zemi, kde život funguje na bázi uhlíku, vodíku, dusíku, kyslíku, fosforu a síry.

 

V dnešní době víme, že tomu tak být vždy nemusí. Teorie alternativní biochemie se pomalu začíná naplňovat. Na počátku milénia objevila Felise Wolfe-Simon v Kalifornském jezeru Mono bakterii GFAJ-1, která měla ve svém těle zabudovaný arsen místo fosforu. Tedy pro klasický pozemský život smrtelná kombinace. Nejedná se však o zcela novou formu života, nýbrž o pouhou adaptaci nebo o možnou kontaminaci. I kdyby se jednalo o kontaminaci a bakterie přežila, jedná se o krásný případ toho, jak evoluce dokáže pracovat a vypořádat se s nepříznivými podmínkami.

„…konzultoval jsem to ještě s našimi biology a kam sahají moje/naše znalosti, toto byl jediný vědecky popsaný případ. Potíž je ale v tom, že i ten byl později vyvrácen, resp. nikomu už se nepodařilo ho zopakovat, myslím, že ani autorce. Tím pádem se má za to, že to byla jen kontaminace a ne součást DNA. V případě GFAJ-1 je problém i v tom, že fosfoesterové vazby (ty v DNA, resp. RNA) jsou o mnoho řádů stabilnější k hydrolýze, než estery arsenu které se za normálních podmínek rozpadnou za par desetin vteřiny.“

Odpovídá Doc. RNDr. František Vácha, Ph. D z JČU na dotaz, zda existuje ještě jiná bakterie nebo snad živočišný druh než je GFAJ-1, který přijal do své DNA jiný chemický prvek.

Co si Vy myslíte o životě na jiné bázi biochemie?

„..čistě hypoteticky bych si to dokázal představit za výrazně jiných fyzikálních podmínek (tlak, teplota…)…“

Každá planeta je jiná, a tak by to teoreticky možné bylo. Přece jenom co nyní víme o cizích planetách tak na každé jsou zcela jiné podmínky.

Poslední dobou se často mluví o křemíku. Některé organismy jsou schopny tento prvek zpracovat na molekulární úrovni a přidat ho do svého těla či spíše tělesné schránky. Pro příklad třeba rozsivky, jednobuněčné druhy řas, které si z křemíku dělají dvoudílnou frustulu. Dceřiná buňka po oddělení dostane půlku a druhou si dodělá sama „odchytem“ kyseliny křemičité z okolního prostředí. Přírodní život, který by přímo do své DNA zakomponoval křemík zatím neznáme, ale vědcům z Kalifornského technologického institutu(Caltech) se podařilo uměle přimět bakterii Rhodothermus marinus, která si libuje v abnormálně horkém prostředí, a její enzymy, aby molekuly křemíku přijala za své a po několika generacích bylo pro ní zcela přirozené vytvářet organicko-křemíkové sloučeniny! Aby fungoval život na jiné bázi biochemi, předpokládá se, že by se musel nacházet v teplotně extrémním prostředí. Ať už hluboko pod nebo vysoko nad bodem tání vody. A to z toho důvodu, že pro organismy fungující na odlišné biochemii bude voda toxická. Tudíž rozpouštědlem by musely být chemické látky, které se na Zemi vyskytují v plynném nebo pevném stavu – museli by být kapalné. To z části koresponduje s životním prostředím oné bakterie Rhodothermus marinus, které žije v teplotách okolo 70°C.

Otázka odlišné biochemie je záludná. Zatím se musíme pohybovat v teoretické rovině. Ale když vezmeme v úvahu, s jakou vervou evoluce pracuje tak stačí, aby kdekoli ve vesmíru byly jen trochu příhodné podmínky a život si najde cestu sám. Vyvstává pouze jediná otázka. Kde ho najdeme?

Zdroje:



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*