UFO nad železnou oponou (4)

P1070157V osmdesátých letech byla západní hranice Československa pečlivě střežena. Přesto, nebo možná právě proto, odtud pochází řada velmi zajímavých setkání s UFO. Jsou to už tři desítky let, kdy se tyto incidenty odehrávaly, přesto však ještě řada pamětníků existuje a možná čtou i tyto řádky. Proto jim adresujeme i tuto výzvu: Prosíme, ozvěte se! Vy, kdo jste zažili zajímavé příběhy spojené s neobjasněnými jevy, jste možná poslední, kdo o nich může podat svědectví. Nebo může vaše svědectví položit další kamínek do mozaiky, složené z dalších příběhů. Netoužíme po anonymních svědectvích, ale slibujeme, že vaše kontaktní údaje si ponecháme pro sebe.

VÝPOVĚĎ PRO POHRANICNIK.BLOGSPOT.CZ (pokračování)

Přesně týden po popsané příhodě opět sloužil operačního důstojníka politruk. Měl nehezkou přezdívku Osel – to proto, že když se rozčílil tak hýkal. Jinak to byl zlatý chlap. Strážným u roty byl tehdy nováček, jmenoval se Malík. Malík bedlivě a s očima navrch pozoroval střežené stanoviště i prostor okolo pohraniční roty, za kterou vedla signálka. Od roty do Německa to bylo sedm set metrů. Přibližně ve stejnou dobu a ve stejném místě, jak tvrdil, zahlédl to samé co my. Ovšem ze vzdálenosti asi sedmdesáti metrů. Světlo jakoby plulo přibližně v metrové výšce od země a přibližně po deseti vteřinách zhaslo.

Vše se rozjelo nanovo a světe div se: výsledek se opět rovnal nule. Na čelo si však již mnoho lidí neťukalo, spíše se snažili záhadu vysvětlit. V té souvislosti někteří kolegové připomínali, že rota stojí na starém německém kostelním hřbitově a v místech, kde jsme spatřili světlo, se povalují rozbořené pomníky – jestli to prý nemá nějakou souvislost.

Když tyto řádky po jednadvaceti letech, kdy k oněm událostem došlo, píši, běhá mi ještě mráz po zádech. Na světla v souvislosti se záhrobními úkazy však nevěřím. Postupem doby se světla objevila ještě několikrát, ale to již v jiných úsecích než původně. Dokonce neplula podél signální stěny, nýbrž běhala po louce. Psovodi však nikdy nic neobjevili, přestože zmíněnému úkazu byla pohraničníky věnována značná pozornost.

Popišme si poslední z příběhů, kdy jsem se v době vojančení s tajemnými světly setkal. Jak jsem citoval, začal mne poté, co jsem vyprázdnil sklenku koňaku, opět strážný u roty upozorňovat na jev, který byl pro mne a mé kolegy stále nevysvětlenou a nevysvětlitelnou záhadou.

Vyběhli jsme s Pavlem z roty ke strážnému, ale nic jsme nezahlédli. „Už je to preč“, hlásil vylekaný a zklamaný vojín. „Nic si z toho nedělěj, světla uvidíš ještě tolikrát, že ti z toho půjde hlava kolem“, ujistil mazácky vojáčka Pavel, který rok před tím před světly téměř utekl.

Vrátil jsem se do kanceláře a Pavel k „bedně“ (rozuměj signální přístroj k identifikaci zkratů). Ke klukovi na stráži jsem poslal staršího kolegu. Vím jaké to je, být někde nový a ze všeho vyjukaný.

Poslouchal jsem rádio a nohy jsem měl po americku hozené na stole. Přibližně za hodinu vypravím dvě hlídky do terénu, potom připravíme povinnou aktivizaci služebního psa, tu má na starosti absa, tedy bývalý četař absolvent, nyní díky svému vysokoškolskému titulu podporučík v základní službě. „Pojď ke mně, musíme si něco probrat“, řekl jsem absovi a nádavkem zavolal kvůli nácviku vedoucího psovoda.

Za pár minut přišli kluci do kanceláře, kde jsme se domluvili, jak celou aktivizaci psa provedeme. Při aktivizaci služebních psů jde o to, vytvořit modelově stejnou situaci, která nastane v době případného zákroku služebního psa a pohraničníků, samozřejmě vše je provedeno cvičně s tím, že figurant je zadržen ale pes jej kousne do rukávu nebo do manžety. Účelem nácviku je mít psíky neustále nabuzené a v pohotovosti. Kluci se domluvili, že celý podnik spáchají na hranici úseků 4 a 5, kousek za průchodem v signální stěně. Absa na ně pro jistotu blikne baterkou, to aby věděli, že je připravený. Pojedu s váma, rozhodl jsem se. Kluci nic nenamítali. Naopak jsme se domluvili, že si sjedeme gazem ještě pár kilometrů na točené a pro nějaké lahváče, to byl rozumný závěr cvičení.

Nazuli jsme si tedy gumovky a spolu s kolegy a psem jsme vyrazili. Absa šel napřed a pomocí mikrotelefonu nám oznámil, že je na místě. Gaz minul poslední chalupy osady a vjel na pole, na jehož druhé straně se táhla signální stěna, za ní byl les a Bavorsko. Dojeli jsme na předem domluvené místo. Psovod vyskočil i se psem, který začal propátrávat terén. My ostatní jsme vystoupili a čekali až se pes chytí.

Najednou, tři stovky metrů vlevo od smluveného místa jsme spatřili světlo, které na nás začalo mávat. Absa byl bez vysílačky.

„To je vůl“, pronesli jsme jednohlasně, zcela jistě si popletl místo a čeká nás jinde než bylo domluveno.

„No  jo, už tam za tebou běžíme, ty chytrej“, pronesl nespokojeně psovod a  poklusem se vydal za světlem. Když jsme spolu s ním vyběhli na místo, kde se objevilo světlo, propátral pes celý terén a figurant nikde.

„Abso, kde jsi“, volali jsme do nočního ticha.

„Tady, dyť ste byli kousek ode mne“, ozvalo se z lesa nedaleko od místa, na které jsme přijeli původně.

Když bylo po všem, tedy když jsme se i s psíkem vrátili na původní styk úseků, kde si cvičně kousl, zeptali jsme se absy, proč přebíhal, když jsme se přece jasně domluvili na místě, kde nás bude čekat. Absa nám tvrdil, že byl celou dobu na kraji lesa za signální stěnou a a než na nás stačil bliknout, tak jsme vyběhli nahoru. Myslel si tedy, že tam padl ostrý zkrat a my jej jdeme nejprve prověřit.

Samozřejmě, že jsme do úseku, kde se objevila ona záhadná světla, vyrazili znovu. Tentokrát jsme na místě byli čtyři-všichni vojáci stejného ročníku, zkušení mazáci, kteří to měli za pár do civilu a v terénu se perfektně vyznali. Vše jsme jak před signálkou tak za ní důkladně prohlédli a nestačili krčit rameny. Po nikom vidu ani slechu.

Otočil jsem se za sebe a upozornil ostatní. Přibližně dva kilometry od nás poblíž zlomu na druhé straně signální stěny jsme spatřili opět záhadné světlo. Zavolal jsem radiostanicí obě hlídky, abych zjistil, kde přesně jsou, ale v místě, kde se nyní světlo pohybovalo, nebyl nikdo. O hajném či myslivci bychom dozajista věděli. Celou věc jsem oznámil signalistovi a ten se zděsil.

„Ty blázne, okamžitě tam jeďte ten úsek,co mi voláš, mi na bedně pořád padá, já to vymačkávám, protože zkraty jsou krátkodobé“ (brnkání drátů o sebe větrem, nebo taky šikovný narušitel).

Naskákali jsme do Gazu a vyrazili. Světlo před námi stále tancovalo. Padesát metrů před úsekem jsme zastavili a běželi k signální stěně. Od roty dorazila druhá poplachová hlídka rovněž se psem. Našli jsme však opět pendrek.

Celá akce však měla celkem humorný závěr. Poblíž signální stěny v úseku kam jsme dorazili, byla postavena pozorovatelna, na které přes noc nikdo nehlídal. Ke zmatení narušitelů se však do budky špačkárny stavěla figurína, která měla osobu, jež se chtěla pokusit dostat do Němec, zastrašit. Jelikož druhá hlídka, kterou jsem na místo povolal, dorazila posílena o desátníka, který byl na naší rotě první den na výpomoci a o figuríně nevěděl, došlo ke scéně, kdy vyplašený kaprál asi třikrát vyzval „osobu“ která byla na věži , aby opustila úkryt a slezla. My ostatní jsme ho nechali a kousali se do rtů, abychom nevyprskli smíchy. Nakonec to kaprál nevydržel a s pološíleným výrazem v obličeji naposledy zařval, načež vyslal po figuríně dlouhou dávku. Ta samozřejmě stála dál. Jen těžko jsme vytřeštěného kolegu uklidňovali a zalykajíce se smíchy mu vysvětlovali, že na pozorovatelně nestojí nesmrtelný zombie, ale napodobenina lidské postavy, kterou stejně jako okénka pozorovatelny právě prostřílel. Vezme si z žoldu dvacet korun a místo pro metál poputuje do města ke sklenáři. A to byla poslední příhoda se světly, které jsem si na čáře užil.

Dodnes, kdy píšu tyto řádky, jsem se nedozvěděl co nebo kdo tyto světelné efekty způsoboval. Psal se přeci jen rok 1986-87 a technika byla poněkud jinde než v současnosti. Jsem však rozhodnut tehdejší záležitosti přijít na kloub, navíc, když jsem se před nedávnem od svého kamaráda, který na čáře působil o pět let dříve a jinde než já, zaslechl u pivka o tom samém! Dostali jsme se ten večer tak daleko, že jsme obvolávali mobilem bývalé kolegy a vzpomínali na to, co jsme v souvislosti s popsanou záhadou prožili.“

Zdá se, že v osmdesátých letech bylo takových incidentů zcela zřejmě mnohem více. Je to už hodně dlouhá doba, která uplynula a vzpomínky blednou. Přesto: pokud jste byli účastníky těchto nebo podobných incidentů, neváhejte a napište nám!

Velmi děkujeme webu Pohraničník za poskytnuté informace.


11 komentářů k článku UFO nad železnou oponou (4)

  1. Petr Haase napsal:

    Myslim, ze slo o 6. rPS Zelezna, 9.bPS Domazlice. Sam jsem neco podobneho zazil. Npor. Haase Petr ZVR 6.rPS Zelezna

    • Zdeněk napsal:

      Ano, tahle událost se odehrála na 6.rPS Železná (Domažlická brigáda PS).
      Jinak tě zdravím,Petře :-)
      Tenhle příběh je od Zdeňka Nagovského,sloužil u vás v Železné v druhé polovině 80-tých let, teď z hlavy přesně nevím kdy. Pokusím se mu dát echo,aby se tady ukázal a pokud si na něco ještě vzpomene, tak aby to zde v komentářích upřesnil.
      Ahoj.
      Zdeněk (VČ 1.rPS Trojmezí).
      https://www.facebook.com/Zdenek.Fugit

    • Broňa K. napsal:

      PS Rotač.8 Borová Lada. Knížecí pláně rok.1991 v noci čas přesně nevím. vezli nás gazem ze služby protože byla sněhová bouře nebyli jsme schopni najít cestu zpět. Vše sníh a mlha zaválo v jednu lainu. Při převozu na rotu výjezdu z knížecích plání se nad náma rozsvítilo nádherné fosforově zelenkavé světlo kulatého tvaru o velikosti cca 50m a sledovalo nás cca 100 metrů pak to zmizelo. Chtěl jsem tehdy vystrčit tykev z auta a juknout co to doprdele je? ale kluci na mne zařvali ani nevylézej! nikomu jsme nic neřekli protože jsme byli zmatení a měli by nás asi za blbce. Nebyl slyšet žádný hluk, kopírovalo to přesně náš gaz.

  2. Adam Hanzlík napsal:

    Pokud máte stejný či obdobný zážitek, prosím vyplňte náš formulář. děkujeme

  3. Zdeněk N. napsal:

    Zdravím vespolek především Petra a Zdenka. Postupem doby, zejména při různých neoficiálních setkáních bývalých PS, se vzpomíná právě na podobné jevy. Jako původce něčeho podobného bych vyloučil US army. 1. Příběhy s podobným scénářem se děly i na rakousko-čs čáře, kde jednotky Američanů nebyly dislokovány 2. Nikdo z bývalých vojáků US army se za celých 27 let co padla „ŽO“ s ničím podobným nepochlubil. Ale neudělali to ani Němci. Fakt nevím co si o tom myslet. A neví to zatím nikdo. A na bludičky jednoduše nevěřím.

  4. Zdeněk N. napsal:

    Tak jsem o jevu, který jsem popsal, dnes po ránu ještě trochu přemýšlel a na mysli mi vytanula otázka jedné mé kamarádky, která mi před lety řekla něco v tomto smyslu: „A co když se jednalo o aktivity „našich“. Třeba o něčem podobném Američani nebo Němci neměli ani ponětí. A vy jste byli jen nepříliš pohodlní svědci?“ Z vyprávění starších ročníků-tedy dnes už dědečků, kteří sloužili někdy v šedesátých letech o ničem podobném nevím. Když jsem se několikrát jen tak zkusmo ptal konkrétně, tak jen kroutili hlavami. „Světla byla podle všeho doménou konce 70., 80. let“. Vzpomínám si, že mi v tomto ohledu byla podivná i tehdejší netečnost velení. Každá cizí aktivita na státní hranici byla velmi přísně prošetřována. Proč se to nedělo i v tomto případě? Je pravdou, že ne vše se hlásilo, ale rozhodně to nebylo tak, že by nikdo z „těch nahoře“ nic nevěděl. Když se podobná věc přihodila několikrát za sebou (navazuji na předchozí setkání se světly), logicky měla vzbudit zájem příslušných orgánů, které měly hraniční režim a související situaci sledovat v tom nejostřejším světle. Konečně několik příslušníků PS na rotách ať mezi mužstvem nebo funkcemi bylo agenty tehdejší tajné policie a podobné jevy jistě hlásili. Mohlo to tedy být podobně, jak napadlo mou kamarádku? Nezkoušel tehdejší režim něco nového? Třeba techniku, co měla sloužit ke špionáži, kontrole hranic, já nevím k čemu, jen hádám? A nebyli náhodní svědci v této souvislosti odbýváni mávnutím rukou záměrně? To je další otázka, která mne v této souvislosti napadá.

    • Zdeněk V. napsal:

      Tak tohle je zajímavá myšlenka. Na takovou variantu jsem vůbec nepomyslel.
      Na druhé straně,pokud by příčinou těch světel, nebo přistání a odlet oné „kovové“ koule byly nějaké kejkle prováděné ať už Sověty, nebo někým z československé strany,proč se to po 11/1989 neprovalilo?
      Vím,že spousta tajných akcí zůstala utajena dodnes,nebo se na ně zapomnělo a tak by to mohlo být i v tomto případě,těžko říci.

      Ono,když se řekně „UFO“ – většina lidí si pod tím představuje MZ plavidlo,nebo nějakou sondu od mimozemšťanů. Což je nesmysl, je to cokoliv,co neumíme identifikovat.
      Některé teorie tvrdí,že se jedná o „něco“ z jiného časoprostoru, dimenze, také jsem četl teorii o sondách z budoucnosti (cestování časem) apod.
      Tak či onak,rád bych se někdy dozvěděl,jaká byla příčina UFO incidentů nad „železnou oponou“ v dobách studené války.

      Zdeněk.
      https://www.facebook.com/Zdenek.Fugit

  5. Zdeněk N. napsal:

    Zobrazit zprávu s formátováním
    Stříbrná koule -Všeruby- na naší brigádě, létající „plech“ pozorovaný vojáky z PVOS, ta naše opravdu bezprostředně viditelná světla na Železné, na která jsi si mohl téměř sáhnout, Cetviny na rakouské čáře, jasně, může to spolu souviset. Ale jak Zdenku píšeš, proč, pokud by to byly aktivity naší strany, se to „neproseklo“ po převratu? Vše jen možná: spousta tajných materiálů třeba byla zničena, prodána, dána do depozitu k pozdějšímu využití,…najednou nebylo takových vymožeností v ČSSR, ČSFR…zapotřebí. Třeba podobná světla a koule hlídají dnešní plot v USA nebo v „Izraeli“ a mají úplně jinou podobu. A jejich autoři se zpoza rohu našim domněnkám pořádně smějí. Vzpomínám, bylo to pár měsíců před mým odchodem do civilu 1987, kdy nám tehdejší velitel HS PS OSH genmjr. Nemec v Českých Budějovicích na bývalém krajském sekretariátu KSČ vyprávěl, jak velice se změní systém ostrahy SH v příštích letech. Jeho vize byla tehdy pro nás jak z amerického filmu: profesionální strážci, nášlapový senzor v podobě jakéhosi kabelu vedeného podél hranice, dokonce byla už tehdy naznačována jakási benevolence pro přechod lidí z ČSSR do Rakouska, snad bezvízový styk…třeba to vše, co jsme viděli, byly nějaké nové technické vymoženosti, které se zkoušely a jak padl režim, buď opravdu propadly v zapomnění nebo byly chráněny různými patenty a byly dobře prodány svými autory někam jinam. Vzpomeň jen von Brauna a jeho nedokonalé Wunderwaffen V1, 2, a najednou mezikontinentální a vesmírné rakety.

    • Zdeněk napsal:

      Ty jo, ten „létající plech“ pozorovaný vojáky z Protivzdušné obrany,to mě uteklo, vůbec o tom nevím. Respektive,my dva jsme to spolu nikdy nerozebírali a pokud vím,ani na žádném setkání bývalých pohraničníků o tom nebyla řeč. Takových zážitků budou mít vojáci od PVOS určitě více, však vidové hlásky byly rozeseté po celé hranici a měli z nich při ochraně „vysoké modré zdi“ lepší rozhled než my na špačkárnách, nemluvě o tom,že z nich oblohu pozorovali i v noci, na rozdíl od nás,co jsme hlídali „zelenou hranici“.

      To by byl zajímavý příběh pro weblog Pohraničník! Pokud o tom máš nějaké info a políbí tě paní Můza,mohl by jsi to, Zdenáre,sepsat. Mládence a děvčata tady z Projektu záře by to mohlo také zajímat. Ber to jako výzvu,chlape! :-)

      Dal jsem na FB message i Petrovi H.z 6.rPS , tak snad tady přidá do placu nějaké info o tom UFO, co se odehrálo v Železné.

  6. Helena napsal:

    Nepřeceňovala bych technickou úroveň doby, ani zájem vyzkoušet podobné vymoženosti právě na západní hranici.
    Slyšela jsem vyprávět svého známého, který sloužil v 60. letech v Budějovicích, že pozorovali světlo, které letělo od jihu na sever – viděli ho i na Ústecku. Tam se stočilo směr NDR. Radar nic nezachytil. Prostě – světlo pohybující se jako rychlé letadlo.
    V současnosti, kdy nikdo pohraničí nestřeží, také nikdo nesleduje, jestli nějaké „bludičky“ nenarušují prostor…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*