Čtvrtý druh – recenze

Tato věta je příznačná spíše pro městečko Twin Peaks než pro aljašské Nome, řekl by kdosi, avšak po shlédnutí filmu si leckdo uvědomí, že tento film podává opravdivější asociaci, proč zrovna sova…

Začátek filmu dle mého názoru značně připomíná film Záhada Blair Witch, ať už je to použitím archivních video nebo audiozáznamů. S postupem děje se divák nejen občas oklepe hrůzou díky dramaticky vyvedeným scénám, ale podle mě mu některé vyřčené skutečnosti začnou vrtat hlavou. S vyhrocujícími se situacemi v ději filmu si má divák uvědomit hrůzná fakta, kterým je těžko uvěřit a nakonec možná zaujme stejný nebo podobný postoj jako „dr. Campos“, který byť zažil na vlastní kůži konkrétní situace, nechce si je připustit. Zkoumavý divák však začne přemýšlet, že něco by na tom ději přeci jen mohlo být. A na místě jsou více či méně absurdní myšlenky podložené skutečnými případy, pozorováními, událostmi…

Dle mého soudu je sdělení filmu naprosto jasné, použitím nenáročných scén, ale o to bizarnějších závěrů je to, proč film v mém žebříčku „oblíbenosti“ nezařazuji až někam na dno mezi „americké slátaniny“ typu 3:15 zemřeš nebo Psí vojáci.

Avšak pro ty, kteří si opravdu film zařadí mezi nejoblíbenější, je tu i varování. Ne každý je ochoten pochopit často překvapivě neuvěřitelné názory o tom, že ve vesmíru nejsme sami. Slova jako absurdní, neuvěřitelný, bizarní či hrůzný zaznějí ve filmu mnohokrát, záleží ale na každém z nás, čemu uvěříme a co si z filmu vezmeme…

Wendy

Čtvrtý druh blízkých setkání, charakterizovaný jako syndrom únosu do UFO, je jednou z nejtajemnějších a také nejděsivějších oblastí ufologie. Tento fenomén sahá daleko za hranice našich vžitých zkušeností i toho co si jsme ochotni připustit jako realitu.
Tvůrci filmu 4.druh si to velmi dobře uvědomili a postavili na tomto fenoménu kostru sci-fi příběhu. Příběh, který je postaven na tom, že divák není schopen postřehnout, kdy je ještě popisována realita a kdy už jde jen o invenci autorů – to není nic nového. Na stejném principu kdysi psal Ludvík Souček svou trilogii Cesta slepých ptáků formou reportáže a pak dostával od lidí i celých institucí prosby o zprostředkování kontaktu na hrdiny příběhu. Totéž použili i autoři seriálu Akta X, kdy zpočátku příběh popisuje skutečnou záhadu a v nestřeženou chvíli se začně odvíjet vymyšlený příběh.
Film Čtvrtý druh šel ještě trochu dál: stejně jako např. Záhada Blair Witch je vymyšlený celý od začátku, avšak tváří se jako skutečný amatérský dokument. Je to podvod na divákovi? Těžko říct, dnes není nic snadnějšího než si s pomocí internetu zjistit skutečné reálie.

V.  Šiška