Jeden z nejzajímavějších případů výskytu UFO nad Českou republikou. Dramatický incident, který se odehrál v červenci 1987, při němž dostala osádka bitevního vrtulníku Mi-24D rozkaz sestřelit neznámý objekt, je stále předmětem dalšího bádání. Odehrál se sice již před mnoha lety, stále je však naděje, že se podaří získat další střípky do mozaiky informací o této podivuhodné události.
Původní článek o tomto případu najdete ZDE.
Do pátrání po dalších informacích k tomuto případu se zapojil i novinář Jaroslav Mareš, který se již delší dobu záhadám věnuje. O tomto případu a několika dalších natočil reportáž, kde je shrnutí dosud známých informací:
S Jaroslavem Marešem jsme začali spolupracovat na hledání dalších možná ještě dochovaných informací o tomto případu. Prvním krokem bylo vyhledání prvního z aktérů tohoto incidentu – pilotem vrtulníku, který neznámý objekt nad Vranovskou přehradou pronásledoval. Dnes již ve generálmajor výslužbě ing. T. znovu vypověděl, co se tehdy, v roce 1987, událo.
Připomínáme, že v Ústředním vojenském archívu se o incidentu nedochovalo prakticky nic.
„Ten letovod se zřejmě unáhlil a dal nám povel k palbě, aniž by se blíž ten objekt, nebo co to bylo, identifikoval. Protože když vám někdo dá povel palbě, tak musí být identifikované, co je to za letadlo, jak reaguje a tak dál. Takže to tam asi u nich neproběhlo, on se ten kluk zřejmě unáhlil. Tak aby z toho potom nebyl nějaký průšvih, tak to potom nechali stornovat. To byl asi ten důvod podle mého názoru. (…)
Celý ten průšvih byl, že bez nějaké bližší identifikace, dal ‚palte, palte‘.“
Jak to vlastně začalo:
„My jsme seděli na ploše v Božicích. Jakmile se ten objekt přiblížil na nějakou tu kritickou vzdálenost k hranici, tak dali povel, my jsme do osmi minut vzlétli a teď nás vedli tím směrem . Ten den tam zrovna byla další mašina, která tam s námi seděla. Ta někde u Mikulova létala, naháněla se tam nějakým Bellem, s rakouským vrtulníkem. Ten tam létal podle hranic. Jestli tam rozvážel svačiny nebo obědy pro hláskaře, nebo pro někoho nevím. Takže ti tam poletovali s rakouským vrtulníkem, no a nás na něco vedli na druhé straně. Tak jsme napřed mysleli, že to tam je nějaký větroň, nebo něco takového, protože tam byli naskákané kumulky, takové počasí akorát pro tady to bezpilotní létání.“
Jak to vypadalo?
„Vypadalo to jako nějaký objekt – vpodstatě aeroplán bez křídel, jo, tak nám to připadlo. Zkrátka doutníkový trup, odlesky jako od skla, nebo od hliníku, nebo něco takového. My jsme to viděli vždycky nějak proti slunku. Dělalo to takový zvláštní manévry, že to šlo vždycky jako do slunka. Poprvé, co jsem ho zahlédl já, tak to fakt vypadalo jako stíhač, dejme tomu 5 kilometrů daleko, takový odlesky od kabiny, jak když vidíte za pěkného počasí, za slunka, rychlý aeroplán proti slunci.“
Objekt prý měnil ve velkém rozsahu rychlost?
„To byly naše laické výpočty. Byl tam se mnou npor. P. (navigátor), když nám dával letovod nějakou vzdálenost – řekl třeba 25 kilometrů, tak si zmáčkl stopky a teď on odpočítával, zapsal a pak po určité vzdálenosti to znovu zmáčkl, takže z toho jsme nějakým způsobem vypočítali ty rychlosti od 60 do těch 2700 km/h.“
Kupodivu zajímavá byla právě ta dolní hranice rychlosti: tehdejší stíhačky měly pádovou rychlost vždycky hodně nad 100 km/h…
Trasa letu neznámého objektu. Oranžově vyznačena oblast pronásledování vrtulníkem.