Identifikace UFO: Určování výšky, vzdálenosti, velikosti a rychlosti objektu

Výška, vzdálenost, velikost, rychlost. Uvedené údaje téměř ve všech případech pozorování neznámých objektů nemůže náhodný pozorovatel rozeznat. Jsou totiž limitovány hranicemi lidských schopností a proto i když třeba náhodný svědek tvrdí, že objekt letěl přinejmenším nadzvukovou rychlostí, je to jen jeho subjektivní dojem. V okamžiku, kdy pozorovatel vidí neznámý objekt, nemůže předem vědět, jak je objekt velký. Nemůže tedy určit ani jeho vzdálenost a tím ani jeho rychlost. Proč?

Lidské oči, obvykle vzdálené od sebe přibližně 9 cm, dokáží do mozku dopravit stereoskopický obraz předmětů vzdálených méně než 9 metrů. Bližší předměty vnímá člověk plasticky a tedy i u neznámých věcí je schopen reálně odhadovat jejich rozměry.

Jinak je tomu ale u vzdálenějších předmětů. Na stereoskopický efekt se již oko nemůže spolehnout, proto vzdálenost předmětů vyhodnocuje až mozek. Ten porovnává skutečnou velikost předmětu s úhlovou velikostí, kterou mu poskytuje oko a podle tohoto poměru určuje vzdálenost objektu. Je jasné, že u neznámých objektů, jejichž velikost neznáme, toto nefunguje.

Určování úhlové velikosti objektu

Stejné je to i v obráceném případě, kdy chceme určovat vzdálenost neznámých objektů. Protože neznáme jejich velikost, nemůžeme ani odhadovat jejich vzdálenost. Pokud se nacházejí ve vzduchu, pak nelze takto ani odhadovat jejich výšku. Proto výšku u neznámých objektů určujeme vždy v úhlech – to je jediný spolehlivý údaj, i když nikdy nevystihuje výšku skutečnou.

Určování úhlové výšky nad obzorem

Ve všech těchto případech jsme odkázáni jen na údaje vyjádřené v úhlech, nikoliv ve skutečných hodnotách. Znamená to, že nikdy nebudeme schopni ty reálné údaje zjistit? Nikoliv! Ale právě pomocí úhlových hodnot se k nim někdy můžeme dopracovat.

Někdy se poštěstí rozsah správných údajů ohraničit – například známe výšku spodní hranice mraků a objekt se pohyboval pod nimi, nebo dokonce částečně v mracích. Nebo se podaří objekt zpozorovat či dokonce vyfotografovat nízko pod obzorem, tedy například na pozadí protějšího kopce.

Ještě lepší případ nastane, když pozorují stejný objekt ve stejnou chvíli dva různí svědkové z různých míst. Zjištěním azimutu, tedy přesného směru jejich pozorování, lze zakreslením do mapy zjistit půdorysnou polohu pozorovaného objektu a tedy i jeho horizontální vzdálenost.

Zjištění polohy podle azimutů

V takovém případě lze i zjistit skutečnou výšku, pokud o ní máme úhlový údaj. Použijeme přitom vzorec z jednoduché trigonometrie:

Určení výšky objektu

Stejným způsobem lze alespoň přibližně spočítat rozměry neznámého objektu, pokud známe jeho vzdálenost a úhlovou velikost. Rychlost by teoreticky také šla spočítat, ale museli bychom znát vzdálenost na začátku i na konci pozorování, což se v praxi téměř nikdy nepodaří. Lze však alespoň odhadovat podle okolností a v tom případě je nejlepší opět úhlový údaj: výseč oblohy a čas za který tu výseč neznámý objekt proletěl.

U uvedeného vyplývá, že nemá žádný smysl chtít po pozorovatelích neznámých objektů, aby určovali jejich skutečnou výšku, vzdálenost, velikost nebo rychlost. Avšak tyto údaje zjištěné v úhlech, mohou být velmi cenné a při trošce štěstí nás pak mohou přivést k údajům skutečným a tedy i přesnějšímu obrazu toho, co vlastně bylo pozorováno.

Čtěte také další díly seriálu.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*