S údajnou inspirací to nebude tak žhavé

Velice často z úst skeptiků slyšíme o tom, že podoba mimozemšťanů je jen inspirována vizáží těchto postav z televizních seriálů nebo filmů. Kdyby jim prý dali výtvarníci jinou podobu, účastníci blízkých setkání by hlásili výskyt právě takovýchto kreatur. Tolik teorie.

Na obrázku níže můžete vidět jednu takovou spekulaci. Snad nejznámější případ únosu, kterým je případ manželů Hillových, se kdosi pokusil zpochybnit tím, že podobnou postavu zahlédl v nějakém sci-fi příběhu. Nebudu se teď přít o to, který typ se vyskytl dříve a nakolik se vzájemně podobají, jde mi o něco jiného.

Náhoda totiž přispěla k tomu, že ve spojitosti se stejným případem mohl v Čechách nechtěně a lehce vzniknout nový druh mimozemšťana. Jak k této situaci došlo?

V roce 1969 nakladatelství Naše vojsko vydalo Ing. Věnceslavovi Patrovskému knihu „Záhady létajících talířů“ a dopustilo se přitom tiskové chyby. Když nalistujete stranu 64, naleznete na ní tento obrázek:

Kolem portrétu jsem nechal i trochu textu, aby bylo patrné, že jsem ho svévolně neotočil vzhůru nohama, abych měl o čem psát.

Teď je již jasné, o co mi jde. Pokud bychom byli opravdu natolik chytlaví a teorie o vědomé či podvědomé inspiraci by se zakládala na pravdě, pak by v Čechách měly být ve zvýšené míře hlášeny případy kontaktů s jinoplaneťáky s pyskatou tlamou plnou zubů, s hlavou nahoru se zužující a s očima protaženýma směrem dolů. Podmínky pro to byly mimořádně příznivé. Patrovského kniha byla ve své době unikátem, který navíc díky vstupu sovětských vojsk a následné normalizaci neměl dalších dvacet let následovníka (sám Patrovský emigroval do Kanady, a až v roce 1991 vydal pokračování). Výtisky Záhad kolovaly mezi lidmi „do roztrhání těla“, byl o ně obrovský zájem. Každý, kdo se jen trochu zajímal o tuto problematiku, tak se tudíž s podobu pyskatého šišouna setkal… Raději zdůrazním, že zde byla situace přesně opačná v porovnání se Západem, kde ufologické literatury byly plné regály a podobný „prvotní impuls“ by v tom množství zanikl, byl by přehlušen. U nás vyjma Patrovského nebylo nic. Nebylo ani podle čeho zjistit, že jde o tiskovou chybu, poněvadž chyběly informace k porovnání. Byli jsme ideálně pomýleni a předurčeni k produkci světově unikátních šišounských příběhů. Výsledek však mnohé překvapí – nestalo se nic. Žádná česká odrůda mimozemšťana nevznikla.

Přímo v terénu jsme tak prověřili, že na  „teorii inspirace“, která údajně hýbe celým světem ufologie, není vůbec nic pravdivého. Navíc z toho plyne ještě něco dalšího. Pokud se totiž jakkoliv inspirujeme, pak současně i lžeme, poněvadž popisujeme příběhy, ke kterým buď vůbec nikdy nedošlo, nebo alespoň neproběhly v té podobě. Jenomže pokud se neinspirujeme, pak pravděpodobně ani nelžeme a prostě jen popisujeme to, co jsme opravdu viděli. Podvodníků mezi svědky je tedy mnohem méně, než by si někteří lidé přáli. Alespoň tak to vypadá.

21. 06. 2010,  Ing. Jiří Karbusický

===



Komentář k článku S údajnou inspirací to nebude tak žhavé

  1. KPUFO napsal:

    Ten „omyl“ vyšel z jiné věci – tehdy byly časopisy plné úplně jiných mimozemšťanů – a to z rytin, objevených právě na Sibiři. Šlo o tuto rytinu – na titulní stránce ZAZ 1/2010 – http://www.kpufo.cz/knihy/zaz10.htm – kulatá hlava s očima šikmo dolů, zaoblenýma nahoře a typické antény. To byl obraz mimozemšťana v ČSSR v letech 1967-70 stále se opakující jako ilustrační u různých článků. Je možné, že to přispělo k nechtěnému (a nebo možná i chtěnému? – V. Patrovský byl někdy pořádný šprýmař!) otočení tohoto obrázku.
    A víme jistě, že k otočení došlo u nás ? Není právě toto správný obličej
    mimozemšťana z únosu ?
    A dále – nejprve byla roční emigrace V.Patrovského v Kanadě (1968-69), a teprve z dovezených materiálů vznikla a byla vydaná zmíněná kniha (1969). Ne naopak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*