Velký Kosíř (442 m n. m.) je výrazný kopec vévodící hanácké rovině. Tvoří zajímavou dominantu a je někdy humorně nazýván „Hanácké Mont Blanc“. V jeho okolí se odehrálo v historii několik zajímavých a tajemných událostí.
Český spisovatel MUDr. Ludvík Souček (1926 – 1978) popsal událost, která se měla odehrát někdy v 18. století v obci Čechy pod Kosířem a je zapsána v místní kronice:
„Dcera pekaře každé ráno nosila na zámek přesný počet rohlíků. Jednoho rána vystoupil z lesa malý človíček divně oblečený, malé postavy. Obcházel pekařovu dceru, pak jí sebral dva rohlíky, kousal do nich a s odporem je zahodil. Zmizel pak v lese, za nímž se za chvíli zvedla zářící koule a zmizela za obzorem. Dcerka dostala na zámku pokutu za menší počet rohlíků a po návratu se vyzpovídala na faře.“
Těžko říci zda mohlo jít o nějaký pokus v tehdy začínajícím oboru balónového létání, nebo jen o vymyšlenou historku. Později tu ale došlo k případu blízkého setkání s fyzickými následky, ke kterému ani dnes nemáme žádné vysvětlení.
Stalo se to odpoledne koncem února, nebo začátkem března 1991, když paní Ludmila vezla svého čtyřletého syna trabantem ze školky v Čechách pod Kosířem domů do Lutonína. Projeli obcí Služín a za ní zabočili doprava. V první chvíli si paní Ludmila myslela, že na obloze vidí červené zapadající slunce. Pak se ale ukázalo, že se ta jasně červená koule po obloze pohybuje. Paní Ludmila členům Projektu Záře později vypověděla:
“No a jako z ničeho nic to malý kulatý červený se nám najednou začalo zvětšovat a letělo to jako… Nešlo to po obloze, jako když zapadá slunko, to ne. Jenomže potom se to najednou tak hrozně přiblížilo a přišlo to z té strany napravo – tam je takový lesík, remízek, kde se vždycky drželo hodně zvěře (srnky a tak). My jsme byli zvyklí, že nám běhaly srnky přes cestu, takže jsme tam nikdy rychle nejeli. A teď najednou, z ničeho nic, jsme dojeli z toho kopce, tam je takový malý mostek a zničeho nic „brnk… brnk“ a to „kolo“ nebo já nevím, jak bych to řekla – prostě ta zář seděla na tom poli na té pravé straně a ten lesík nebyl vůbec vidět.“
Rudá koule byla mnohem větší než jejich auto. Lesík za ní zmizel. Byla vidět jen oranice a hned za ní ta ohromná červená koule. Její povrch byl zvláštní, zdálo se, že je pokrytý nějakou mřížkou a trochu připomínal šachovnici. V tu chvíli motor trabantu zhasl. Auto se zastavilo, zatímco se paní Ludmila snažila horečně znovu nastartovat. Jenže ani ťuk. Jako kdyby někdo odpojil baterii od auta. Navíc paní Ludmila ucítila, jak jí záře z té podivné koule pálí do obličeje a na ruce. Rychle syna položila na sedačku a přikryla dekou.
Paní Ludmila začala propadat panice. Obrovská zářící koule v těsné blízkosti, nepříjemný žár z ní sálající a nemožnost úniku z místa – to vše bylo hodně děsivé. Po několika předlouhých minutách se podivná rudá koule zvedla a začala se vzdalovat. Motor auta naskočil.
„A pak se to zvedlo a najednou nám šlo nastartovat auto. My jsme teda se strachem dojeli na tu hlavní silnici. Pak jsem se otočila, jestli malýmu něco není. Tomu nic nebylo, ten prostě „mámo co to bylo?“ a já říkám „sluníčko“, protože co jsem mu měla říct, že? Nechtěla jsem ho strašit. Potom to letělo směrem jako k Plumlovu. Já jsem měla hrozný strach, aby se to nevrátilo.“
Tím to však neskončilo. Následky této události přetrvávaly ještě dva dny poté. Pálila jí kůže na rukou i rty a dostala tak silný zánět spojivek, až jí kamarádka podezřívala, že se pokoušela něco svařovat a vyčítala jí, že takové věci má nechat na manželovi. S tím, co zažila, se nikomu raději moc nesvěřovala. Jen své doktorce. Ta jí přesvědčila, aby vše ohlásila na policii. Přijeli jí vyslechnout. Přijeli i vojáci z Vyškova, údajně měřili radioaktivitu na místě události – s negativním výsledkem.
Událost je natolik „fantastická“, že bychom mohli mít podezření, zda je pravdivá. Jenomže červenou kouli ve stejnou dobu popsal i nedaleko jedoucí řidič autobusu. A o mnoho let později, když se formovalo pokračování Projektu Záře v podobě organizace pod názvem „Tým Záře“, ozval se badatelům svědek dávné události. V roce 1991 mu bylo 11 let. Jak se ukázalo, v jeho vyprávění je docela dobrá časová shoda předchozím případem. Popsaná událost se stala v obci Čelechovice na Hané jen asi 3 kilometry od události, kterou popsala paní Ludmila.
„Jako chlapec asi 11 letý jsem trávil v odpoledních hodinách se svou matkou, která vařila v kuchyni. Seděl jsem u stolu u okna s výhledem na západoseverozápad (oblast Velkého Kosíře). Náhle jsem měl pocit, že se v dálce něco děje, viděl jsem nezvyklý pohyb zvláštního červeného světla, které v nízké protrhané oblačnosti prudce stoupalo jako rychlý výtah nahoru od země a ztrácelo se v oblačnosti, po několika vteřinách stejně prudce zase klesalo, až se ztratilo za domy. Vypadalo to jako jasně červené slunce, které létá opakovaně ze země do oblak. Podle toho jak objekt mizel za domy a vegetací, jsem odhadoval, že se nachází mezi obcí Stařechovice a úpatím Velkého Kosíře.
Pozorování trvalo asi 2 minuty, ovšem objekt jsem zahlédl asi 3x, ale jen na několik vteřin. Jeho velikost hrubě odhaduji, jelikož byl asi 4-5 km daleko, víc jak 10 metrů.
Co si pamatuji, odhadnul bych rychlost stoupání něco kolem 100 metru/s. Strojové chování mě asi nejvice zaujalo. Událost byla natolik výrazná, že si ji dodnes živě pamatuji.“
Byl pozorovaný objekt tentýž jako v případě paní Ludmily? Popis je dosti podobný. Jen to opakované stoupání a klesání nemusela paní Ludmila zaznamenat – po děsivém setkání se jistě soustředila na to, aby z místa setkání odjela co nejrychleji pryč.
Tímto však výčet podivných událostí z tohoto místa nekončí. O několik let později došlo v tomto místě k tragické události. 10. listopadu 1998 havaroval poblíž obce Slatinice (necelých 5 km od místa pozorování rudé koule) vojenský vrtulník. Stroj Mi-24V se čtyřčlennou posádkou se zřítil po selhání přístrojů za špatné viditelnosti jen několik kilometrů před plánovaným přistáním v Přerově. Poslední hlášení z vrtulníku těsně před jeho havárií byla „vypadly mi gyrovertikály a mám tady problémy“. Náhoda?
Tento a mnoho dalších zajímavých případů najdete v knize UFO nad Českem
