Evoluce (3)

Čas od času mě v souvislosti s údajnými druhy všech možných mimozemšťanů napadá otázka evoluce, oblíbené, co by, kdy by.  Když se podíváme na lidskou rasu a budeme předpokládat, že jsme se opravdu vyvinuli z opů, bude to asi nejjednoduší a časově zapadající volba pro nás, evoluci a taky pro planetu Zemi, kde život funguje na bázi uhlíku, vodíku, dusíku, kyslíku, fosforu a síry.

 

Pokud vznikne nejenom na Zemi jednou život v jakémkoli prostředí, je pak už jedno, jestli k životu potřebuje kyslík či jiné, třeba i nám jedovaté látky. Některým pozemským bakteriím nevadí například enormní radioaktivní záření, nedostatek slunečního svitu, vysoká teplota, toxické prostředí, absence kyslíku, obrovské tlaky či jiné, což jsou v našem vzorci bytí nepřijatelné podmínky. Většinou se jedná o bakterie, ale zčásti to byly právě ony, kdo kdysi dávno stál za vznikem toho, že nyní čtete tyto řádky. Zde si představíme několik jedinečných forem života, z nichž by některé v klasických zemských podmínkách jen těžko přežily.

Deinococcus radiodurans je bakterie, která vyniká především svou odolností vůči ionizujícímu záření. Je schopna ustát záření až 10000 grayů a to díky umění uchovávat několik kopií své DNA v jednotlivých radiorezistních buňkách a hlavně díky taktéž radiorezistnímu proteinu SSB, který je schopný onu poškozenou šroubovici nahradit právě tou rezervní.

Bacillus subtilis je jednou z mnoha bakterií používaných při různorodých testech. Například na ní bylo zkoušeno, zda obstojí ve vesmírných podmínkách. Tato simulace byla po šesti letech ukončena s kladným výsledkem. Bakterie se zformovala do spor, které jsou prakticky schopny vydržet i miliony let a při příhodných podmínkách začnou bujet, až se zformují zpět do komplexního organismu.

Streptococcus mitus je obdobný případ jako B.subtilis jen s tím rozdílem, že ve vesmíru opravdu byla. Přežila ve formě spor tři roky v samotném, otevřeném kosmu na Měsíční sondě Surveyor 3.

Methanothermococcus okinawensis je metanogenní bakterie, která žije hluboko pod mořskou hladinou okolo sopouchů, tedy podmořských komínů, které chrlí díky vulkanické činnosti do okolní vody kvanta minerálních látek. Jelikož žije v prostředí s absencí slunečního svitu, adaptovala se a jako zdroj energie je schopna využívat pouze CO2 s vodíkem, který následně přeměňuje na metan. Ideální teplota dělení se pohybuje okolo 65°C.

Podle určitých teorií by třída Metanokoků mohla obývat Saturnův měsíce Enceladus a být odpovědná za kvanta metanu, který z něj tryská. Díky sondě Cassini již dnes víme, že to není jen metan co Enceladus vypouští, ale jsou to i jiné prvky a mezi nimi i jednoduché organické molekuly! Tudíž veškeré indicie, které máme dnes k dispozici, naznačují, že právě tento měsíc a jeho podpovrchový oceán by mohl být domovem extraterrestrialních organismů.

Desulforudis audaxviator patří možná k nejzajímavějším doposud naleznutým bakteriím vůbec. Byla nalezena ve vodě 2,8 kilometru pod povrchem, s absolutní absencí slunečního svitu a kyslíku, který je pro ni toxický a v teplotách okolo 60° C. Jako jediný druh obývající toto území si byla schopna vyvinout svůj vlastní ekosystém. Energii pro životní procesy tato bakterie získává místo přijímání slunečního svitu čerpáním vodíku a sulfátu z rozpadu uranu. Díky její genové výbavě a totální izolaci je nucena a hlavně schopna získávat různé chemické látky potřebné k jejímu přežití a reprodukci z místních anorganických zdrojů. Aby toho nebylo málo, ukázalo se, že tato bakterie je schopná trávit i cukry a aminokyseliny v prostředí, které to dovoluje.  Je to v podstatě takový 4 mikrometry veliký, univerzální balíček, který je velice kompaktní a zdá se, že by právě ten mohl být vzorcem pro život na jiných vesmírných tělesech.

Rovnice života v sobě skýtá nejedno překvapení.  Dalo by se říci, že jeho tendence k přežití jsou nezměrné a tudíž můžeme zatím jen teoretizovat kde a hlavně jaký druh života na naší planetě ještě najdeme. Vyvstává opět závěrečná otázka. Kdy ho najdeme?

Zdroje:

 

 

 

 

 

5 komentářů na “Evoluce (3)”

  1. My něco najdeme, něco si třeba najde nás!
    Ještě, že nadějný Mars je tak blízko.

    Příroda (?) to má sakra dobře pojištěné na všech stranách.

    (Dovedu si představit, jak pracně se podobné téma zpracovává…)

  2. Ten Streptococcus mitis byl později zpochybněn tím, že NASA přiznala nemožnost sterilního zabalení odmontované kamery, a tudíž i možnost dodatečné kontaminace na palubě lunárního modulu i návratového modulu.

    Byly publikovány i informace o bakteriích (či archebakteriích) s teplotním optimem kolem 200 stupňů (ústí podmořských sopek, aby byla voda při této teplotě kapalná).

Napsat komentář: Jan Šimůnek Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*